Za hranicemi

Celá léta jezdíme odpočívat, ozdravovat se a vůbec si užívat do Duče u Omiše. Milujeme to tady. Milujeme Omiš a Makarskou.

Samozřejmě když jsme byli v Sopotech, museli jsme na tak opěvovaný Hel. Jede se poměrně dlouho, ale krásnou krajinou, pak přes samotný poloostrov se projíždí lesem, jsou zde zastávky s výhledem na moře a vpravo nebo vlevo pláže. Na samotném konci je turistické centrum - letovisko se známými plážemi, ale tak zalidněné, že jsme se vrátili a po cestě...

Vzal nás tam kamarád, který tam jezdí celé roky ke svému známému. Tam jsme byli i ubytovaní v jeho penziónu. Jsou to velice milí a přátelští lidé, výborně tam paní vařila. Jsem sice z Beskyd, když vyjdu z domu vidím hory kolem sebe, ale to jaká je atmosféra v Liptovské Revúci, to jsem nikde nepocítila. Je to vlastně úzké údolí...

Dlouhé roky jsme plánovali procestovat Polsko, tuto velikou zemi plnou krásných míst. Dlouhé roky plánujeme začít cestovat a objevovat objevené, něco vidět a něco zažít. No život nám do cesty klade všelijaké překážky.

Řekla bych, že tato cesta v nás probudila chuť poznávat a vydávat se za dobrodružstvím. Vše začalo na jedné letní mojito párty s našimi kamarády. Usnesli jsme se, že musíme společně něco podniknout. To něco byla cesta do Vilniusu.