Český ráj a okolí

O kempu Sedmihorky jsem již psala a tady je takový návod co všechno jsme v okolí navštívili a viděli.

Hrubý Rohozec

První okruh byly reprezentační místnosti prvního patra a druhý okruh soukromé místnosti a hostinské pokoje pro návštěvy. Mezi okruhy jsme měli asi půlhodinky čas tak jsme si dali kávu, a protože jsme měli už od rána docela hlad tak ke kávě měli v nabídce štrůdl se šlehačkou.Obří kus chutného štrůdlu s pravou šlehačkou stál.... teď se podržte... 16 korun.Ano šestnáct korun. Takže za dva štrůdly, jednu víděňskou kávu s vodou a preso s vodou a oplatičkama jsme platili 90 korun. No nejspíše jsme se stali cestovateli v čase. Zámek je velice hezký, líbil se nám.

Něco o historii zámku

Předchůdcem dnešního zámku byl raně gotický hrad postavený po roce 1300 na skále nad řekou Jizerou. Jeho zakladatelem byl s největší pravděpodobností člen rodu Markvarticů - Havel, který se podle svého nově založeného sídla začal následně psát s přídomkem "z Rohozce".

Ve 14. a 15. století se v držení hradu vystřídali páni z Turgova, páni z Michalovic a Krajířové z Krajku. Na počátku 16. století, za Konráda Krajíře z Krajku, dochází k přestavbě Hrubého Rohozce do podoby pohodlného pozdně gotického sídla.

Od poloviny 16. století patří Hrubý Rohozec do majetku Vartenberků, kteří po roce 1600 přistupují k jeho další přestavbě, tentokrát již do podoby renesančního zámku.

Vartenberkové se však zúčastnili stavovského povstání, a proto jim byl po bitvě na Bílé hoře majetek zkonfiskován; v roce 1623 Hrubý Rohozec koupil slavný Albrecht z Valdštejna. Od něj však již roku 1628 získává zámek i s okolním panstvím Mikuláš Des Fours, jehož potomkům pak zámek sloužil jako rodové sídlo po více než tři staletí, tedy až do konfiskace v roce 1945.

V současné době jsou interiéry zámku prezentovány v původní podobě ze 30. let 20. století, kdy na zámku bydlel jeho předposlední majitel hrabě Mikuláš Vladimír Des Fours Walderode se svou manželkou Gabrielou Karolínou a jejich syny Maxmiliánem a Ludvíkem.

Sychrov

Tak tohle byla perla naší dovolené, opravdová krása, tak si představujeme zámky ! 

Příjemný mladý průvodce, kterého evidentně historie baví a umí ji i povyprávět docela vtipným a zábavným způsobem. Interiéry pravé zámecké. Parádička. Škoda jen, že ještě nejsou všechny místnosti přístupné, asi z padesáti jsme viděli tak polovinu jak řekl průvodce.

Tak tohle je asi docela klasika tahle fotka. Zde je několik kavárniček a prodejniček se suvenýry,šperky, keramikou. Koupili jsme si krásný džbán a ještě pár věciček.

Určitě chci vidět znovu.

Základní okruh - honosně zařízené Královské apartmá, v jehož ložnici přespával např. francouzský král Karel X., pruský král Vilém I. nebo rakouský císař František Josef I. Část zámku je věnovaná soukromým apartmá knížete a kněžny (pracovny, ložnice, toaletní pokoje). Reprezentační prostory (přijímací salon, knihovna, hráčský salon a velká jídelna).

A výstava panenek!

Výstava panenek sběratelky Svatavy Jakoubkové, jejíž kolekce se rozrostla natolik, že kromě své stálé expozice ve Smržovce mohla pro letošní rok připravit výstavu v jednom ze zámeckých pokojů. 

Z historie...

Historie místa, kde se zámek nalézá, sahá do 15. století. V té době zde byla připomínána tvrz, která byla majetkem české královské komory. Na jejím místě byl v 16. století vystavěn panský kamenný dům a v letech 1690 - 1693 nevelký barokní zámek, jehož stavebníkem byla rytířská rodina Lamottů z Frintroppu. Členy tohoto francouzského šlechtického rodu můžeme zařadit do kategorie důstojníků, kteří byli za služby rakouskému císaři v době třicetileté války odměňováni statky konfiskovanými české šlechtě. Roku 1740 koupil toto panství František z Valdštejna, z větve mnichovohradišťské. Protože Valdštejnové sídlili na Mnichově Hradišti, přestal být sychrovský zámek trvalým sídlem vrchnosti. Takřka osmdesát let zde nedocházelo k žádným výraznějším změnám a objekt byl využíván pro hospodářské účely a k ubytování služebnictva. Situace se radikálně změnila 30. srpnem 1820, kdy se novým majitelem Sychrova a svijanského panství stal kníže Karel Alain Gabriel Rohan. Tímto rokem začíná stopětadvacetiletá éra Rohanů na Sychrově a doba největší slávy zámku. Kolébkou rodu Rohanů byla Bretaň, kde o nich můžeme vystopovat nejstarší zmínku již v roce 951. V průběhu staletí se jejich postavení upevňovalo, až se zařadili mezi deset nejvlivnějších šlechtických rodů ve Francii a jako přímí bratranci francouzských králů získali i titul princů z královské krve. Rod tvořilo několik linií, jejichž příslušníci zaujímali významné úřady - vojenské, politické i církevní. Po Velké francouzské buržoazní revoluci opustili Francii a usadili se v rakouské monarchii. 

Hlavním sídlem rodu byl právě Sychrov, který ovšem v podobě zchátralého barokního zámečku nevyhovoval požadavkům kladeným na sídlo vévodské a knížecí. Již za prvního majitele, knížete Karla Alaina Gabriela Rohana, se uskutečnila velkolepá empírová přestavba (dokončena v roce 1834). Stavební vývoj zámku ovšem pokračoval především za knížete Kamila Josefa Idesbalda Filipa Rohana, kdy se rodila dnešní novogotická podoba Sychrova. Romantická novogotická přestavba z let 1847 - 1862, uskutečněná dle projektu profesora akademie výtvarných umění Bernarda Gruebera, zařadila Sychrov mezi nejvýznamnější památky historizujících slohů 19. století (jako jsou například Hluboká nad Vltavou, Hrádek u Nechanic, Lednice,...). Mimořádnou pozornost věnoval kníže Kamil Rohan i zámeckému parku v anglickém stylu, který za jeho života dosáhl nebývalého rozkvětu a byl předlohou pro vznik řady dnes významných arboret, jako jsou například Průhonice nebo Konopiště. V tomto období bylo dosaženo vzácné harmonie mezi exteriérem zámku, jeho interiéry a parkem.
Přelom dvacátých a třicátých let 20. století zámku přinesl funkcionalistickou úpravu, která nejenom změnila částečně exteriér stavby (byly odstraněny různé ozdobné novogotické arkýře a atiky, omítka z původně omítnutých věží byla odstraněna a nahrazena lomovým zdivem,....) ale i jeho interiéry. V řadě místností byly sejmuty Buškovy bohaté řezbářské ozdoby (např. výplně stropu ve schodišťové hale), francouzské tapety tlačené z vepřovice. Novogotické vybavení bylo nahrazováno novým, moderním.
Po skončení druhé světové války byl zámek konfiskován na základě dekretu č. 12/1945 Sb. a stal se státním majetkem. Zpočátku sloužil jako sběrna konfiskovaného majetku a od 1. května 1950 byl v malém rozsahu zpřístupněn veřejnosti. V průběhu 70.let se jeho prohlídková trasa rozšířila na východní křídlo a chodbu jižního zámeckého traktu s Památníkem Antonína Dvořáka. Od počátku devadesátých let probíhá rozsáhlá rekonstrukce a restaurování exteriérů, interiérů i zámeckého parku, jejímž cílem je co nejvíce přiblížit zámek Sychrov do doby jeho největšího rozkvětu, tj. ke stavu z druhé poloviny 19. století.

Trosky

Tak to je myslím klasika, krása a pěkný výlet.

Historie a informace:

Základ hradu tvoří velice zajímavý a ojedinělý skalnatý útvar sopečného původu. Dva lávové sopouchy vyvřely z nitra země v době třetihor. Následná eroze splavila zakrývající hlínu, písek a ostatní měkké horniny a obnažila tento útvar do dnešní podoby. Celek je světovou přírodní raritou. Založení hradu spadá až do pozdního středověku - přibližně mezi roky 1380 až 1390, kdy majitel zdejšího panství Čeněk z Vartemberka využil přirozené obranné vlastnosti čedičových skal. Na hřebenu mezi oběma vrcholy založil vnitřní hrad s obytnými paláci a na vrcholu obou skal pak nechal vybudovat obranné, ale zároveň obytné věže. Na nižším, nazývaném pro jeho rozložitější vzhled Baba, stávala šestiboká dvoupatrová stavba, přístupná z paláce ze severní strany. Na vyšším a štíhlejším vrcholu nazývaném Panna stával palác obdélníkový, původně třípatrový, v jehož prostoru byla prý i hradní kaple. Výrazné výškové uspořádání staveb (relativní převýšení Panny oproti prvnímu nádvoří cca 57 m, Baby cca 47 m) umožnilo vybudovat systém obrany v nedostupnosti a dokonalém kruhovém přehledu vnitřního hradu, jeho svahů i dalekého okolí. Vlastní paláce obývané pouze ve vrchních partiích poskytovaly ve spodních částech dostatečné skladovací prostory pro uložení zásob na doby obléhání. Vodu poskytovala vlastní hradní studna na prvním nádvoří, asi 30 metrů hluboká, a na Panně byly ve skále vybudované důmyslné cisterny na dešťovou vodu. Pod hradem se údajně dále nacházejí rozsáhlá sklepení a v bludišti pískovcových skal a trhlin jeskynní prostory s jezírky, dnes nepřístupné, ústící patrně v jeskynním systému zvaném Sklepy (skalní město Apolena nedaleko pod hradem). Vlastní systém tří obranných pásů tvořily hradby 1,5 - 2 m široké a až 15 m vysoké. Všechna nároží jsou armována pískovcovými kvádry. Za první - vstupní branou jsou zbytky bývalého purkrabství, strážnice, kde ještě kolem 19. století byly zbytky krbu. Tento prostor prvního nádvoří - tzv. vnějšího hradu sloužil i jako menší hospodářské zázemí. Druhou - tzv. kulisovou branou jsme prošli do prostoru vnitřního hradu, kde u jižní zdi stávaly konírny a po stranách menší obytné budovy. V místě nového schodiště na věž Babu stál vysoký dřevěný palác, kterým se vystoupalo až do vrchního kamenného paláce vytápěného původně kachlovými kamny. Vlevo z tohoto nádvoří byl přístup po kamenných schodech malou brankou pro pěší do nejlépe chráněné části hradu, dnes se zbytky hlavního paláce. Ten byl původně podélně dělený, s trámovými stropy, čtyřpatrový, s viditelnými zbytky děr jednotlivých podlaží. Na vrchu jsou patrné zbytky oken s kamenným ostěním a sedátky pod okny. Vybudované točité schodiště zvané Aehrenthalské vzniklo v prostoru pravého paláce v letech 1841 - 1843. Zakladatel hradu Čeněk z Vartemberka pocházel z mocného rodu severočeských Markvarticů, jejichž majetek tehdy sahal od pohraničních hvozdů až po Jičín. Ke konci svého života se zadlužil (ptrně i stavbou hradu) tak, že roku 1394 musel své panství Nový Bydžov a Trosky postoupit králi Václavu IV., svému největšímu věřiteli. Ten hrad po čtyřech letech prodává mocnému rodu Bergovců, který na Troskách hospodařil až do roku 1455, kdy poslední z rodu Jan pansví prodal Janu Zjíci z Hasenburka, majiteli nedaleké Kosti. V této době byl hrad plně funkční, obýván a sloužil jako mocná pevnost a nikdy nebyl vojensky dobyt. Ani roku 1424, kdy ho krátce obléhal Žižka, ani r. 1428, kdy ke hradu po požáru věže Baby přitrhli Sirotci. Bergovci coby tvrdí katolíci v této obě pevně vládli celému okolí. Zajímavá příhoda se udála někdy koncem r. 1437 nebo počátkem r. 1438, kdy se hradu lstí zmocnila loupeživá cháska pod vedením rytíře Šofa a jeho druha Švejkara. Ti se zde na hradě potom s posádkou asi 200 mužů ubránili i zemskému vojsku a terorizovali odsud okolí až do r. 1444, kdy se donuceni okolnostmi museli hradu vzdát. Za držení hradu Janem Zajícem ztráci tento postupně na své důležitosti. Panstvo pobývá spíše na Kosti a hlavně pohodlné Hrubé Skále. Roku 1497 přešly Trosky do majetku Šelmberků, roku 1524 Bibrštejnů, 1551 Lobkoviců až je roku 1559 kupuje Jindřich ze Smiřic. Sláva hradu v této době definitivně končí. Smiřičtí přestavují hrad Skálu (dnes Hrubou Skálu) v pohodlné sídlo a odtud spravují celý kraj. Za jejich éry doznal poměrně velkého hospodářského rozkvětu. Smiřičtí zakládají rybníky, ovčíny, pivovary, chmelnice a pro okolní vesnice je to doba klidu a míru. Za třicetileté války byl majitelem panství Albrecht z Valdštejna a i po jeho zavraždění r. 1634 zůstávají Trosky v majetku rodu a to až do r. 1821. Tehdy hrad získal nový majitel - Jan Lexa z Aehrenthalu. Ten je typickým představitelem nově nastupující zbohatlické generace podnikatelů. Kupuje nejen celé panství s Troskami, Hrubou Skálou a Valdštejnem, ale i šlechtické tituly hraběte a rytíře. Ovlivněn romantismem této doby zachraňuje mnohé památky na svém panství, opravuje je i upravuje, někdy však bohužel méně citlivě. Z této doby pochází na Troskách vybudovaná, v úvodu již zmíněná, vyhlídková věž, postavená z materiálu zbořené čelní stěny obytných paláců a sklepení. Velkolepě plánovaná stavba však zůstala nedokončena, přerušena předčasnou smrtí stavitele. Ale i tak mnozí básníci, malíři a romantici, okouzleni vzniklou vyhlídkou v širý kraj, učinili torzo hradu nesmrtelným. Roku 1925 přechází hrad do vlastnictví Československého státu.