Zámek Slatiňany a Kočičí hrádek

Zámek Slatiňany a procházka přes park ke Kočičímu hrádku, který je opravdu moc hezoučký. Pak dále k restauraci Monako, které se nám trochu nedařilo najít, ale sotva šoupajíce nohama, přece jsme usedli k venkovním stolečkům a perníkové chaloupce. Na jídlo jsme měli smažák, klasiku, nic moc tam nebylo, je to taková výletní restauračka. Ale čepovali tam růžovou malinovku.

Po cestě v parku ještě bylo jezírko se strašně starou vrbou. Kolem Vrchlického oblíbené vyhlídky jsme došli opět k parku a pokračovali na prohlídku zámku. Už vchod na nádvoří byl úžasný. Krásné květiny a kašna.Takovou krásnou kašnu jsem ještě neviděla. Čekali jsme na prohlídku a jeden pán usnul na lavičce a strašlivě nahlas chrápal.

Prohlídka výborná,vnitřní komnaty útulné a moc pěkné.Velikou zajímavostí bylo ,že jsme šli do kuchyně, pak až dolů do zámecké lednice a také do kotelny!Kotel na teplou vodu měl 1000 litrů.

Prošli jsme základním okruhem - Letní sídlo Auspergů a okruhem Pokrok nezastavíš. Letní sídlo Auerspergů - expozice je v panském patře s reprezentačními, společenskými a soukromými prostorami, které na přelomu 19. a 20. století obývala rodina knížat z Auerspergu a které považovala za svůj domov. Gotická tvrz ze 14. století se během 600 let proměnila v moderní sídlo šlechtické rodiny Auerspergů, která zámek vlastnila po dvě staletí do svého vymření v roce 1942. V zámecké expozici jsme vyslechli příběhy ze života knížecího rodinného domu. Viděli jsme prostředí kde žili šlechtici i jejich personál -  pokoje společenské, soukromé i reprezentační. Nově byly přístupné dětské pokoje princezny Charlotty a prince Vincenta spolu s jejich učebnou a také lovecká chodba. Pohodlné barokní schodiště vede na loveckou chodbu s pozoruhodným grafickým souborem z honů a loveckými trofejemi.  Přes šatnu a budoár jsme vešli do ložnice, kde je  dobová technická vymoženost v podobě splachovací toalety z roku 1903. Salon kněžny má zelené tapety a rozměrnou podobiznou kněžny Marie Kinské a překrásný výhled do parku. Reprezentační přijímací salon se zlacenou štukovou výzdobou, který zámek rozděluje na pánskou a dámskou část, připomene téměř tisíciletou historii rodiny Auerspergů. Salon knížete a sousední pracovna poodhalí tajemství úspěšného auersperského podnikání a v ranním pokoji jsou rodinné šperky a fotografická alba. Knihovna s pěti tisíci svazky v intarzovaných skříních ukrývá hned dvoje tajné dveře a poslední prostorou knížecího bytu je jídelna s největším obrazem na zámku.

Pokrok nezastavíš. Speciální prohlídka nás zavedla na netradiční místa, ale také na ta běžně nepřístupná. Do suterénu kde jsou hospodářské části zámecké expozice - zámecká ledárna, nebo kotelnu z 20. let 20. století, v mezipatře jsou k nahlédnutí  plány a architektonickéh návrhy budov zámeckého areálu a dalších technicky zajímavých staveb v okolí města Slatiňany. Byli jsme také na půdě pod trámy barokního krovu, ve velké koupelně na přelomu 19. a 20. století, v historickéu šatně a čistírně oděvů s vestavěnými skříněmi knížete Ferdinanda.Pak jsme také prošli průchodem nadzemní spojovací chodbou do oratoře kostela sv. Martina.

V jihozápadní části zámeckého lesoparku se nachází  Kočičí hrádek. Je to miniatura hradu, kterou koncem devatenáctého století nechala v lese za slatiňanským parkem postavit kněžna Vilemína Auerspergová. 

Okolí zámku,park, kostel, moc,moc se mi to všechno líbilo.V parku ještě jezírko se strašně starou vrbou.